Den otevřených dveří na GJB

17. února 2014 v 18:55 | Ella |  Významné dny mého života
Po roce jsem se opět přišla podívat na svůj gympl, kde jsem strávila 4 nádherné roky svého života. Tahle škola mi přirostla k srdci už první rok a když jsem se v druháku zamýšlela nad tím, co bych chtěla v životě dělat (a zároveň v sobě měla přání, abych mohla zůstat napořád na této škole), objevila jsem na chodbě mezi letáky z vysokých škol nabídku oboru učitelství. Věděla jsem, že TO JE ONO. Co jsem se rozhodla následovat své volání k učitelství chemie, šly mi všechny překážky stranou. Jako druhý předmět do učitelské kombinace jsem si zvolila fyziku, protože se s chemií pěkně doplňuje. Začala jsem v ní mít lepší známky, protože jsem se o ni více zajímala, a povzbuzena tímto úspěchem, začala jsem se účastnit i olympiád, a zkrátka se více a více vzdělávat pro obor, který jsem si zvolila. Maturitu jsem zvládla v pohodě, i když musím říct, že pokud máte smůlu na otázky jako já, můžete při tom prožít poměrně pekelně horké chvíle. Dostala jsem pak v květnu dopis o přijetí a o prominutí přijímacích zkoušek. Byla jsem šťastná.
Dnes se nacházím na půli cesty. Bakalářské studium mám skoro hotové, státnice z chemie mám za sebou, fyziku jen z půlky - ještě mě čeká test na příklady, který jsem minule zvorala. Ale to zvládnu. Chci tam příští rok být na učitelské praxi :)
Setkala jsem se tam s paní profesorkou třídní v chemii, kde mi banda mladých chemiků ukazovala všechno možné a varovala mě před kvintány, že jsou to strašní parchanti už od primy a že by mi je nepřáli :D Potom jsem navštívila učebnu ruštiny, kde mi nějaká šikovná studentka zazpívala dvě ruské písničky. V biologii se nejvíc líbilo mé mladší sestře, protože tam byly knížky s obrázky ptáčků a navíc tam byl živý králíček. V učebně němčiny jsem si pak popovídala s němčináři a dostala jsem nabídku pomoci, kdybych si chtěla udělat zkoušku z němčiny :) Byli moc hodní a komunikativní. Když jsem si s nimi vykládala o své nervozitě před třídou, tak se na sebe podívali a řekli, že si tím prošli všichni. Byla jsem tak ráda, že jsem se tam podívala! :) Strašně mě to tam táhne zpátky. Cítím se tam jako v druhém domově. Myslím, že je krásné, když člověk najde místo, kam patří, protože mu to dá sílu překonat všechno, co by mu mohlo stát v cestě na takové místo. Nikdy se nevzdá a jednoho dne tam bude. Moc si přeji, aby to už bylo :)
 

Kam dál

Reklama