3.8.2008

25. prosince 2008 v 10:22 | Ella |  Významné dny mého života
Nádherný víkend strávený u mé kamarádky, kterou jsem neviděla snad půl roku. Naše feministické dýchánky vstaly z mrtvých a vystoupily na světlo, opět ve světle svíček a s kartami vyloženými před námi. Opět jsme si povídaly, jak nás ti chlapi zklamali, a jak si nemůžeme najít nikoho normálního, přestože nejsme žádné odporné obludy. Poté jsme si svěřovaly svá přání a představy, jak by to asi mělo vypadat, až někoho takového potkáme. Ztracené a zatracené lásky dostaly závěrečnou vlajku.
Když došlo na to snění o velké lásce a slova, s nimiž jsme vyjadřovaly své touhy, svíčky v malém romantickém svícínku se spojily dohromady v jednu. Bylo to krásné, dodalo nám to naději, jako by nám ty dvě spojené svíce povědět, že se našeho naplnění dočkáme.
Bylo to znamení?



Vypily jsme spoustu bylinkového čaje pro štěstí. Nálada byla opravdu velmi příjemná, fotily jsme se na její možný budoucí profil a já udělala navíc pár snímků kočičky a koťátek, které nás často navštěvovaly, protože skákaly do oken.
Ani sebemenší projev alergie. Ani nos, ani oči, ani dýchání... nic. Já se těch koček dotýkala absolutně bez problémů. Co se změnilo? Jak je možné, že moje alergie po tolika letech smutku a odříkání si kontaktu s mými společnicemi zmizela? A tak najednou? Co se to stalo?
Je to pryč. Na kočky alergická nejsem. Zbožňuju je. Jsou to moje spřízněné duše, moje milovaná zvířátka, se stejnými osobnostmi jako je ta moje. Já jsem Lev :-)

Ty dva dny byly zázrakem, který mi ukázal mnoho nových skutečností. A důraz kladu na slovo
skutečností. Je to doopravdy, je to skutečné. Můj sen zbavit se alergie na kočky se splnil. Pořád jsem jen litovala, že s nimi nemůžu být, místo abych si říkala, že o nic nejde, že to půjde a že s nimi můžu být, jen to chce věřit ve změnu, ne se s tím smířit. Stará známá rada od starých známých rádců.

Harmonizace čaker proběhla společně u nás obou a uvědomily jsme si, jak dokážou potlačená slova zablokovat krk a jeho upřímnost, ale i srdce, které díky potlačeným slovům, v nichž byly skryty pocity, muselo spolknout tíhu, jež se měla skrze slova projevit, ale neprojevila se. A pak slunce pod naším hrudníkem ztrácí svou zář pod mračnem jedovatých emocí, které sžírají naše srdce. Jed se rozlévá do těla. Odpojuje od naší vůle všechny součásti našich osobností. Nemůžeme je ovládat, protože je necítíme a jsou ochromeny oním jedem. Je důležité vše projevit ven.

Upřímnost.

Je důležitější než si kdokoli dovede představit. Teď už to vím.

V kartách rozložených před námi se často vyskytovalo odpuštění. S vinou a výčitkami zmizela má alergie na kočky. Na nádherná zvířata, s nimiž mám tolik společného. Poté tam byla také láska. Nejvyšší láska. A nesmíme se smířit s ničím, co nás omezuje. Po malých krůčcích dosáhneme našeho cíle. Naše nynější ztráty pouze uvolňují místo tomu, co k sobě neustále voláme. A je to tak správné.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Catherinne Catherinne | 21. července 2009 v 16:21 | Reagovat

Krásný jo vzpomínám si na to, svatá pravda...a vše se vyplnilo a snad se bude plnit dál že ty lvice?

2 Ella Ella | 21. července 2009 v 16:23 | Reagovat

Jo... Snad jo... Teď potkávám spoustu lidí, kteří milují kočky, úplně samovolně mi přicházejí do cesty, pocházejí z celého světa, ale milujeme kočky... a ráno si mě na facebooku přidal kámoš ze školy, který je členem skupiny Máme rádi kočky... úplně všechno mi hraje do karet :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama