I. Brána je ti otevřena

24. prosince 2008 v 13:41 | Ella |  Astralonie
Ve spoustě mraků, přes něž nebylo nic vidět, se proháněl jemný vítr, který každého podobného návštěvníka, jako jsem byla já, pohladil po tváři. Pohrával si s mými dlouhými vlasy i s mým lehkým šatem, červeným jako rubín. Rozhlížela jsem se kolem dokola, nad sebe, pod sebe, ale všude se vznášely pouze bělostné oblaky unášené nebeským vánkem. Bílé schody, po nichž jsem vystoupala až sem nahoru, se také vznášely. Vlastně jsem ani nevěděla, jak jsem se na ně mohla dostat, ale v tu chvíli mi to vůbec nepřipadalo zvláštní. Bylo to úžasné stát na letících schodech a sledovat překrásnou bránu, která svým třpytem osvětlovala celou oblohu.

Vystoupila jsem na poslední, nejvyšší schod. Dál už schody nevedly. Přesto mi však k bráně chybělo ještě docela dost kroků.
"Jak se k ní mám dostat?" přemýšlela jsem.
Vtom se za mnou něco mihlo. Bylo to taky bílé, skoro jako všechno, co se kolem mě nacházelo, ale tohle téměř svítilo.
"Neboj se." ozvalo se z mraků pode mnou.
Byl to nádherný hlas, zněl úplně jinak než ty, které jsem znala ze světa dole... Rozechvíval moje srdce, moje pocity, probouzel ve mně tolik lásky, kolik člověk žijící na zemi nemůže nikdy pocítit... A najednou jsem se ničeho nebála. Stačilo pár slov. Už od tohoto okamžiku jsem věděla, že ten, kdo na mě promluvil, je jedna z nejlaskavějších duší na celém světě.

"Jsem rád, že ses rozhodla přijít."
S těmito slovy se přede mnou zjevil nádherný jednorožec. Uprostřed čela mu vyrůstal stříbřitý roh a jeho kouzlo podtrhávala i překrásná hříva a ocas, oboje husté a rozevláté, jako by se předtím také nechal unášet větrem. Byl celý sněhově bílý s výjimkou stříbrných kopyt a zářivých modrých očí. Tak svítivou modrou barvu jsem ještě nikdy neviděla.
"Dovol mi, abych tě přivítal u brány do našeho světa - světa poznání, lásky a pravdy. Rozhodneš-li se pokračovat dál, rád budu tvým průvodcem, přítelem a pomocníkem." Přistoupil ke mně na bílou plošinu, která završovala schody.
"Tak moc bych chtěla vidět váš svět!" povzdechla jsem si. "Jenže nevím, jak se k té bráně dostat. Těch schodů je málo."
"To, že tu chybí pár schodů neznamená, že nemůžeš jít dál. Má ti to naopak říct, že teď už se dostaneš kamkoli, aniž bys potřebovala schody."
"Jak to mám ale udělat?"
"Vzlétni."

Chvíli jsem jednorožce nechápavě pozorovala, ale pak se přímo před plošinou vynořil hustý bílý oblak. Bosou nohou jsem se ho dotkla a k mému úžasu jsem zjistila, že je hebký jako vata, ale i velmi pevný - tak, že se po něm dalo chodit. Jednorožec se pousmál.
"Nikdo nevzlétne hned. Malá vylíhnutá ptačí mláďata také neumí hned létat. Ale vždy se najde někdo, kdo tě létat naučí. To si pamatuj."
A to jsem si taky zapamatovala. Jeho slova mi zněla v hlavě během letu směrem k bráně. Čím víc jsem se k ní přibližovala, tím lépe jsem mohla vidět, že je ve skutečnosti celou dobu otevřená.
"Vypadala zavřená jen proto, že byla velmi daleko. Koleje taky vypadají, že jsou v dálce spojené, a přitom jsou stále stejně daleko od sebe. Díky tvému rozhodnutí projít branou na další cestu se jí můžeš přiblížit. Když si vytyčíš nějaký cíl, vždy se najde někdo, kdo ti k němu pomůže. Ale všechno vždy závisí pouze na tobě a tvém rozhodnutí."

Jednorožec se vznášel po mém boku. Uklidňoval mě svým hlasem a naplňoval mě nadějí, láskou a odvahou. Brána byla otevřená dokořán. Celou dobu. Proč jsem si toho nikdy nevšimla?
"Protože dosud sis nebyla jistá, že chceš projít. Ať už se jedná o cokoli, vždy raději vyčkej, až budeš mít jistotu v tom, co chceš. A až pak se rozhoduj. Jakmile vyslovíš přání, začne se naplňovat. Jakmile se rozhodneš přijít k bráně, objeví se mrak, který tě k ní donese. Vždy ti někdo pomůže v naplnění tvých přání... ale nejprve se musíš pevně rozhodnout, co si budeš přát."

Stáli jsme na rozhraní našich světů. Při pohledu dolů jsem viděla pouze nekonečné množství bílých obláčků, které nadšeně rejdily oblohou a povzbuzovaly mě k tomu prvnímu krůčku, jenž měl zahájit mou novou cestu.
"Připravená?" podíval se na mě můj společník. "Tak pojďme."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama