Kámen

20. ledna 2009 v 12:17 | Ella |  Drobné spisy
Topící se kámen klesal ke dnu, dokud ho rybář nezachytil do své sítě. Myslel, že chytil rybu, ale byl to jen kámen, a tak ho zase zahodil. Mravenci v trávě si mezi sebou šuškali, kde se tam ten kámen vzal, jestli snad spadl z nebe... Uvěřili tomu, že je to dar od Boha, a tak ho obestoupili kolem dokola a začali mu děkovat za návštěvu. Kámen měl radost, že ho tak hezky přivítali, i když ho to překvapilo, poněvadž takovou reakci nečekal.
Mravenci mu nosili drobné klacíky, stébla trávy, jehličí, lístky a menší kamínky jako poděkování a někteří se odvážili na něj vystoupit. Zjistili, že ten kámen - ve skutečnosti vylovený z řeky - moc hezky voní, a tak začali zkoumat, z čeho ta vůně pochází. Dotýkali se ho svýma nohama, tykadly, obírali z něho nečistoty a starali se o něho, jako o pravý božský dárek. Kámen se cítil tak příjemně, jako nikdy předtím.

Když si s ním hrálo to malé dítě, měl radost, kterou s ním sdílel, ale ono bylo ještě malé a hodilo ho do řeky. Vzala ho voda, a už myslel, že skončí na dně, ale někdo ho vylovil. Zaradoval se, že je zachráněný, ale možná by tam v té řece raději byl zůstal. Pocit potupy, že ho jeho vlastní zachránce zahodil do trávy, byl hrozný. Ale když se teď o něj mravenci starali, jako snad o samotného Boha, řekl si, že to k něčemu přece jen bylo.

Po péči, kterou obdržel, se cítil mnohem lépe. Mravenci byli rádi, že ho potěšili. Kámen celý zářil vděčností a novou silou, kterou mu mrňaví kamarádi dodali.
Šel kolem kluk s prakem. Kámen se mu zdál dobrý a přiměřeně velký, aby ho mohl vystřelit někam do daleka, a tak ho ze země sebral. Kámen ztrácel veškeré naděje a pomalu se připravoval na dlouhý let, který skončí kdovíkde. Ovšem, jakmile se k chlapci připojila jeho maminka, hodil ho zpět do trávy a prak schoval do kapsy.
"Tak to bylo tedy štěstí." pomyslel si kámen.

Strávil ve společnosti mravenců dlouhou chladnou noc. Byla tam tma a slyšet bylo jen žáby a tekoucí vodu. K ránu se na toto místo vydali rybáři tak jako den předtím, a jeden z nich vzal s sebou svoji malou dcerku.
Když dívenka nalezla bílý kámen zapletený ve stéblech trávy, uchopila ho do svých dětských bledých dlaní a zahřívala ho. Schovala si ho do svého batůžku a odpoledne si ho odnesla domů. Položila ho do šátku na svůj stůl, koukala se na něj a obdivovala jeho krásu. A kámen byl šťastný, protože konečně nalezl někoho, kdo jeho krásu vidí.


Kdyby neprožil hru s dítětem, nespadl by do řeky.
Kdyby nespadl do řeky, nevylovil by ho rybář.
Kdyby ho rybář nevylovil, nepotkal by mravence.
Kdyby nepotkal mravence, nemohl by se očistit.
Kdyby se neočistil, nevyzářil by své světlo.
Kdyby nezářil, nenašla by ho malá holčička.
Kdyby ho nenašla holčička, nikdo by se o něj nestaral.
Kdyby se o něj nikdo nestaral, nebyl by šťastný.

Kdyby neprožil všechny ty pády, nedostal by se až k duši, která mu dala všechno, po čem toužil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Livien Livien | Web | 20. ledna 2009 v 18:14 | Reagovat

To je....

Musela jsem se nadechnout a začít znovu, bylo to nádherné, úžasné a jako v mlžném oparu okouzlující. Jak málo tahle slova říkají a přesto, když jsem to četla připomínalo mi to můj vlastní pohled na svět, kterému se tak hrozně snažím naučit lidičky ve svém okolí, které mám hrozně moc ráda, ale oni se trápí.

Bylo to tak úžasné, že jsem to četla jedním dechem a druhým si říkala, jak sama si vážím věcí ve svém okolí i přesto, že se snažím.

Snad to raději ukončím, jen jedna jediná veliká poklona.

2 Ella Ella | 20. ledna 2009 v 18:59 | Reagovat

Jej, ty jsi mě úplně dojala, moc jsi mě potěšila, opravdu... Já to psala v jedné těžké životní chvíli, a odrazila se v tom moje skrytá naděje. Tenkrát jsem se taky cítila ponížená, protože jistý hoch si se mnou hrál a potom mě před ostatními ponižoval, a nakonec si našel jinou přítelkyni... Ale pomohli mi kamarádi (něco jako ti mravenečci :-) a já si uvědomila, že vůbec nebylo o co stát. A díky tomu, že jsem si prošla tím trápením, objevila jsem své vlastní světlo. A nejen já ;-) Brzy poté, co jsem se rozzářila, našel mé světlo i můj současný přítel, který mi dává všechno, po čem toužím.

V mé tvorbě se odráží pouze můj život.

A moc ti děkuju za ten nádherný komentář, povzbudilo mě to k dalšímu psaní, a navíc mi to hodně zvedlo náladu, a to je pro mě v současné chvíli nepopsatelně cenné.

3 Livien Livien | Web | 21. ledna 2009 v 15:15 | Reagovat

Rozhodně nemáš za co děkovat. Ten komentář jsem psala ve chvíli, kdy jsem dočetla tvůj článek. Zaujal mě už název, hned po tom, co jsem na tvojí stránečku poprvé vstoupila.

To, co jsem napsala byla pouze ta slova, která se mi po přečtení vybavila jako první a která vlastně stále přetrvávají :)

Rozhodně tvoř a piš dál, protože to, co děláš je krásné a zajímavé a myslím, že právě tímhle dílkem jsi si mě získala jako věrného návštěvníka ....

Livien

4 Ella Ella | 21. ledna 2009 v 20:12 | Reagovat

Já jsem tak strašně ráda, že se ti to líbí, to si nedovedeš představit, já vždycky psala jen tak, abych ze sebe dostala pocity... Dávala jsem to na liter, ale tam jsem sem tam dostala pár komentů jako "Pěkný" a v tomhle stylu... ale nikdo mi nepsal tak krásné věci jako ty nebo i další návštěvníci. Děkuju za ty návštěvy i za komentáře :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama