Úterý 20. ledna 2009

20. ledna 2009 v 13:45 | Ella |  Z mého deníku
Můj bože... Tam venku je tak krásně... Po tolika mrazivých dnech plných depresí a tíhy vysvitlo slunce. A nejen to, vzduch je teplý a sníh taje, podobně jako tíha v mém srdci. Roztávám jako ten sníh. Pouta, která mě svazují, se uvolňují. Jsem šťastná, že je zase teplo a že slunce svítí.

Sedím tady u otevřeného okna se skleničkou šťávy z jablek a nechávám se unášet pohledem na rozevláté záclony osvícené sluncem. Je to překrásný pohled, kdybyste jen věděli, jak moc. Slunečnímu svitu jsem svěřila své kameny, položila je do plstěné ošatky a vystavila na okenní parapet. Křišťály vyzářily duhové barvičky přes okenní rám a rozsvítily se tak jako moje duše.

Co se stalo, že po těžké, neklidné a smutné noci přišly takovéto kouzelné pocity? Co se stalo, že po tak dlouhé zimě, kdy jsem toužila po náznaku jara, přišlo slunečné počasí s teplým vánkem? Co se stalo, že se v mém nitru náhle zjevila naděje?

Tak překrásný den...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Livien Livien | Web | 20. ledna 2009 v 18:18 | Reagovat

Někdy stačí jen otevřít mysl a srdíčko, stejně jako oči a rozhlédnout se okolo sebe....

2 Ella Ella | 20. ledna 2009 v 18:53 | Reagovat

Já vím :-) Ale někdy se v jablíčku objeví červík a chvilku to trvá, než ho dostanu ven :-) Děkuju za milý komentář!

3 Livien Livien | Web | 21. ledna 2009 v 15:18 | Reagovat

S tím můžu jen souhlasit, přesto by člověk asi nikdy neměl přestat a ztratit trpělivost, to je asi živůtek samotný, nikdy nepřestaneme zakopávat u různé kamení a klacky, ale jakmile se jednou zastavíme a rozhlédneme, je to krása :)

4 Ewilan Ewilan | Web | 21. ledna 2009 v 18:56 | Reagovat

Stačí jen zvednout oči a radovat se z drobností, které jsou nám poskytnuty:)

Síla, která se pomalu vytrácí může přijít náhodou a zcela nečekaně:)

5 Ella Ella | 21. ledna 2009 v 20:29 | Reagovat

To ano :) Jsem vám moc vděčná za povzbuzení. S tím sluníčkem jsem se rozsvítila i já. Jsem teď zase silnější, i když potřebuju ještě chvíli oddych.

Je to zákon, že jednou jsme nahoře a pak zase dole, ale když už jsme dole, tak víme, že zase budeme nahoře :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama