Moje 19. narozeniny

23. července 2009 v 4:45 | Ella |  Významné dny mého života
Devítka vypadá v čísle věku až strašidelně. Sice nepopírám, že jsem se spolužačkám smála, že jsou starý a já ne, ale to už je nějak pryč. Je to 19 let. Přesně v 04:45 jsem navštívila tento svět. Mohla bych posoudit svůj dosavadní život, dokud nejsem důchodce. Musela bych pak přemítat nad mnohem větším množstvím let, a tak si ohlédnutí za devatenácti lety odbydu raději hned.

Hned na začátek - netušila jsem to. Netušila jsem nic. Nevěděla jsem, co všechno se změní a nenávratně ztratí. Je to depresivní. Najednou se mi změnil celý život a ani nevím, kdy se to přesně stalo. Nevím, co bylo tím zlomem, ani co mě k němu navedlo. Prostě to tak najednou bylo.
Byla jsem jiná. Tak příšerně dospělá.
Možná to všechno odešlo pryč spolu s gymplem. Ta komunistická budova plná různých úchylů a bláznů byla pro mě čtyři roky druhým domovem. Místem, kde jsem měla spoustu úžasných přátel, kde jsem cítila svoje zázemí, a věděla jsem, že se tam každý den vracím a že tam mám své místo.
A je to pryč. Teď mám "volno". Schválně dávám to slovo do uvozovek, protože je to až příliš ironické. Nemám volno. Strašně bych ho chtěla, ale stále nevím, v čem je problém. Brigádu jsem nechala - samozřejmě, jinak bych se asi radši zabila. Přesto mám ale diář plný úkolů na každý den.
"Zajít do spořitelny. Podepsat výpověď. Zajít s odlepeným zámkem k doktorce. Vyzvednout kartu. Zaplatit taneční. Oslava u babičky. Taneční. Doučování z matiky. Zajít si do opravny pro boty. ..."
Tohle je moje "volno".
Každý den mám to samé. A když už některé z těch úkolů splním, objeví se další. Tak moc bych chtěla vědět, kdy to skončí. Přála bych si vydechnout. I když mám ve svém diářku prázdné dny, okamžitě se něčím zaplní, i kdyby to mělo být cokoli.

A mí kamarádi... Jasně, asi 90% z nich zůstalo na gymplu. Spolužáci se rozutekli do světa. Najednou mám jen pár lidí, kteří mi zůstali z mých původních přátel. Ale já nebudu zkoumat, proč z mého života odcházejí. Protože já to vím. Přicházejí noví. A mnoho z nich je ze světa dospělých lidí. Jsou to lidé, kteří mi rozumí, a kterým rozumím já. Jak jsem se ale dostala sem? Na tuhle úroveň? Kdy? Vůbec jsem si toho nevšimla... jen jsem to trpce cítila, jak jsem unášená vírem chodu života.
Koukám na svoje jednání pár let zpátky. Na svoje problémy, na svoje myšlení... Jak může být někdo takhle omezený? Tak pitomý... Celý svět je pro mě úplně jiný! Všechno, přestože jsem to znala celý život, tak najednou vidím úplně jinak, jak jsem to předtím neznala. A je to depresivní.
Je to... těžké...
Pokud jsem si s někým z mých přátel a známých nerozuměla, pak jim teď nerozumím už vůbec. Jsou pořád stejní, stejně uvolnění, stejně bezstarostní, stejně mladí... proč si připadám tak stará, když je vidím? Pro některé z nich jsem jako matka, která jim radí, co by měli dělat a co ne, a co je dobré a co je špatné, a jak jim to a to škodí, a opravdu si připadám stará.
Jsem zase o rok starší, jen o rok, ale připadám si tak na čtyřicet.

Já ráda vítám změny - neříkám, že ne. Miluji změny. Miluji nové přátele a nové náhledy. Jen jsem asi nikdy nezažila tak velké a vážné změny se sebou samotnou, se svým okolím, se svým světem, se svou myslí a pocity. Já to přijímám, nebráním se tomu. Kamarádi, kteří mi přicházejí sami do cesty, jsou úžasní. Mají úplně stejné zájmy jako já. Zbožňují kočky, prohlubují můj zájem, a jsou jiní, než mí předchozí přátelé. Tak jako já jsem jiná. Podporují mě ve směru, kterým jsem se kdysi rozhodla vydat, a kterým teď stále procházím dál. A těm, kteří zůstali tam někde vzadu, těm snad můžu jen zamávat a popřát mnoho štěstí.

Každé léto pro mě bylo jako tragédie. Ne každé, ale většina z nich ano. Doba, kdy zraje obilí a příroda přináší své plody, byla doba mého vlastního zrání a velkých zvratů. Vždycky se něco semlelo a na začátku podzimu to bylo zase jiné a já byla uvědomělejší.
Jaké to bude v tomto létě?
Je to první léto, které netrávím přemítáním nad svou samotou a nad tím, co jsem za celý rok udělala špatně. První léto, kdy vlastně ani nevím, nad čím bych měla přemítat. Všechno je divné, nestihla jsem si všimnout, jak rychle se měním, ani proč a jak a kdy. Já vím, že nad tím přemítat ani nemusím. Já jednoduše musela dospět úplně a nezůstat stát. Přestat být dospívajícím, který netuší, proč jsou rodiče takoví, za jaké je má.
Já to teď vím. Je to příšerné, když se najednou dokážu vcítit do svých rodičů. Když vidím, kolik bolesti jsem jim způsobila a jak to se mnou měli hrozné. Dívám se na sebe za těch 19 let jako na debila. Já vím, že takoví jsme byli asi všichni nebo většina, ale to je prostě tím pohledem dospělého, který si uvědomí, co všechno marnil po celou dobu, kdy se dostával do této úrovně mysli. Já se na svou dospělost těšila.

Ano, těším se na svoji vysokou školu. Těším se, až budu mít rodinu a vlastní byt, který si vyzdobím, svoji ledničku, kde bude mé oblíbené jídlo, budu mít svou vysněnou práci ve škole se spoustou mladých, kteří se nacházejí v onom věku, kdy jsem já byla za debila. Těším se, opravdu. Ale kouknout se na devatenáct let, které jsem prožila, je peklo. Kdybych to udělala před rokem, neviděla bych nic zvláštního. Už to mě děsí. Co dokázal jeden jediný rok udělat s mým životem...
Přestanu to rozebírat. Jednoduše to musím brát, jak to je, protože vím, že to tak být má a že je to pro mě i moje okolí nejlepší.
Nechám se unášet vírem života a provázet svou oblíbenou letní oslavnou písní, která mi k tomu dodává sílu - sílu léta, času přinášení plodů a nejkrásnějšího horkého zrání. Se vztyčenou hlavou hrdě vpřed.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ninsie Ninsie | Web | 27. července 2009 v 16:50 | Reagovat

Ahj berušo, máš právo mě zakousnout, že jsem ti ještě nepopřála k těm tvým krásným devatenáctinám, tak to dělám aspoň teď. Chtěla jsem to udělat osobně, takže bychom se někdy měly vidět, abych ti mohla potřást ploutví i ti předat dárek. Každopádně, Elluško, dodatečně všechno nej a ať se ti vždycky splní to, po čem toužíš.

2 Ella Ella | 30. července 2009 v 23:25 | Reagovat

Ahoooj :) Nemusíš mi přát, když jsem ti ještě ani neposlala nic, co bych měla O:) Ale potřebuju s tebou taky hodně věcí probrat, včetně důvodů, proč se to všechno tak vleče. Tak zatím pa a moc děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama