Lidé jako domácí skřítci

6. srpna 2010 v 18:17 | Ella |  Významné dny mého života
Je krásné vědět, že všechno je dokonalé a nikdy to nebylo jinak... Je krásné vědět, že člověk nikdy neudělal nic špatného. Mohla bych se o tom rozepsat, ale byl by to velmi dlouhý sloh, který byste snad ani nedočetli do konce.
Když jsem se tak koukala na sebe, na svůj život, na svoji minulost a přítomnost, došlo mi, že něco mi uniká. Něco důležitého, a přitom tak prostého, jak jen to je možné. Odpověď na moje otázky, proč ve mně dětství a minulost vyvolávají tak kruté pocity lítosti, bolesti a smutku, mi dali až mí pomocníčci.

"Všechna bolest a lítost, kterou cítíš, jsou jen falešné a zbytečné omezující pocity, které vznikly kvůli obyčejnému lidskému návyku soudit."

Tak nějak jsem nevěděla, jak to souvisí s mými obrovskými výčitkami, že jsem se k rodině chovala jako nějaký fracek a že jsem jim dostatečně neprokázala svou vděčnost, že jsem se uzavřela do sebe a odcizila se svým blízkým... a spoustě dalších výčitek.
Věděla jsem, že tyhle pocity musím dostat ven. Nejčastěji se mi podaří je uvolnit pomocí slz, aby se vyplavily z mého těla ven jako nějaký jed. Ale i tak mi připadalo nemožné vybrečet dvacet let bolesti jen tak najednou.
Kupodivu se nic takového nestalo. Nic takového nebylo třeba. Vše, co jsem potřebovala ke svému uzdravení, bylo prosté pochopení.

"Každé malé dítě je čisté a nevinné. Nic, co se mu nepodaří, nepokládá za špatné, zkrátka to zkusí znovu a raduje se ze získávání nových zkušeností. Tak proč později cítí vinu, když udělá chybu? Protože tento návyk přejalo od svého okolí."

A v tu chvíli mi došlo, jak krutá pravda to je. Jak moc jsou děti ovlivněny svými rodiči, svými známými, a všemi ostatními. Jak moc jsou tito lidé navyklí soudit a posuzovat co je špatné a co je dobré, a podle toho také sebe i ostatní trestat nebo odměňovat.
Jak krásně to nazval pan Ruiz ve svých Čtyřech dohodách - "domestikace"
Jako by tito lidé měli psa a museli ho zbít, když udělá něco, co jim nevyhovuje a co posoudili jako nevhodné, nebo mu dát kost za to, co přijali jako příhodné a vyvolat v něm touhu po odměně, kterou si musí zasloužit dobrým chováním.

"Kvůli návyku soudit, který měli lidé ve tvém okolí, jsi byla trestána za vše, co oni pokládali za špatné, a stejně tak při vykonání něčeho, co pokládali za dobré, v tobě vypěstovali návyk, že každou odměnu a podporu si musíš zasloužit. Ale ze strachu z potrestání se pak v tobě zrodil pocit viny pokaždé, když jsi udělala něco, co je podle nich nevhodné, a pokud ses nechovala tak, jak se od tebe očekávalo, začala ses trestat sama a odpírat si dobré věci, s vědomím, že si je nezasloužíš. S tím je pak spojena další hromada negativních emocí, které tě tíží hluboko uvnitř. Patří k nim i celosvětový strach ze změn a z nových situací, všichni lpí na starých a omezujících návycích, protože jsou jim známé a protože se bojí změn. A proč se bojí změn? Protože změny znamenají nové zkušenosti, a nové zkušenosti jsou spojeny i s chybami, ze kterých se lidé učí, ale za které byli odjakživa trestáni. Strach ze změn pak pramení ze strachu, že udělají chybu a budou potrestáni, že něco ztratí a budou za to trpět.
Je třeba si uvědomit, že nic, co uděláš, není ani dobré ani špatné. Vždy je to to nejlepší, co ti pomůže ve tvém růstu a vývoji. Přestaň věci soudit a rozdělovat. Nic není černé ani bílé. Všechno je vždy nejlepší a nejvhodnější pro to, co se máš naučit a co se mají naučit další zúčastnění v dané záležitosti."

Tak jednoduché, tak pravdivé, tak jasné... a přitom - kdo z nás si tohle uvědomuje?? Jak jasné a jednoduché odpovědi máme přímo před očima a nevidíme je!
Je to tak... místo abych se radovala ze svých vzpomínek a z toho, co jsem prožila, cítila jsem bolest a lítost. A to se zrodilo z domněnky, že si nezasloužím radost, když jsem se chovala tak a tak... Ale právě to všechno, co jsem udělala nebo neudělala, ze mě udělalo to, kým jsem! Nic jsem neudělala špatně nebo dobře, všechno jsem udělala dokonale pro svůj vývoj! A proč jsem tedy v sobě nosila tak dlouho tuhle bolest? Protože jsem soudila - protože jsem soudila sama sebe, soudila jsem své chování, soudila jsem ostatní lidi a jejich chování, soudila jsem, co si zasloužím a nezasloužím, odpírala jsem si to dobré a hezké, protože jsem se sama trestala, a trestala jsem se za věci, které jsem kvůli návyku posoudila jako špatné!
Je to tak - všechna tahle bolest a negativní zkušenosti vznikly jen kvůli tomu, že jsem získala návyk souzení! Protože hluboko uvnitř jsem se musela trestat za všechno, co jsem kdy pokazila - i když to ve skutečnosti bylo pouhé učení se a získávání zkušeností, a vůbec to neznamenalo, že je to špatné (dokud jsem to tak neposoudila).
Možná i proto mě tolik pronásledovala smůla, proto mi možná nic nevycházelo a nedokázala jsem naplno procítit radost.... protože jsem si to vevnitř odpírala a přivolávala si tím jen potrestání.
Najednou jsem porozuměla tolika věcem... Najednou jako by těch dvacet let tíhy nikdy neexistovalo... Mí moudří pomocníčci měli pravdu - všechna ta bolest byla tak falešná a zbytečná, a přitom celé lidstvo je zachváceno tímto problémem... Stačilo si uvědomit, že všechno to vzniklo z obyčejného lidského návyku posuzovat, který děti přejímají od svých rodičů a blízkých, generace za generací, a který je takovou skrytou epidemií, která stravuje radost a lásku, a naopak šíří strach a falešné negativní emoce.

"Žádné pochybení by v tobě nemuselo vyvolat bolest ani strach! Vždyť je to pozitivní pomůcka pro tvůj růst a zdokonalení! Všechna vina, bolest a lítost, je pouhý návyk! Je to něco, co jsi převzala od svého okolí, nikoli z vlastní duše. Nechápej tedy nic, co jsi kdy neudělala nejlépe nebo čím jsi někomu ublížila, jako svou špatnost, zkaženost, svou zlou stránku, své zlé chování... nic takového to nebylo! Takové chyby nebo škobrtnutí jsou ve skutečnosti tím, co ti pomůže ke správnému nasměrování. Neudělala jsi nic špatně ani zle, ať už si to lidé ve tvém okolí přebrali jakkoli. I oni dělají chyby a i oni hledají řešení a odpovědi na své hledání.
Postupem času, kdy jsi získávala nevědomě návyky jako vina, výčitky, obvinění, bolest a strach, předpokládala jsi najednou, že radost a lásku si musíš zasloužit a nějak ji oplatit.
Navíc v době, kdy kolem tebe byl strach, znamenala pro tebe láska něco nezaslouženého, brala jsi každou laskavost ze strany milujících blízkých jako něco, co si nezasloužíš, protože jsi byla plná výčitek sama na sebe, na své minulé chyby, rostla jsi ve strachu a vědomí, že se musíš potrestat, a tak sis odpírala radost a vděčnost.
Ale i přesto jsi radost uvnitř sebe vnímala a cítila, pod vrstvou strachu a lítosti, stále jsou v tobě hluboko uloženy nádherné vzpomínky plné radosti a pohody, uvolnění, lásky a vděčnosti. Žádný NÁVYK nemá šanci něco takového zakrýt."

Najednou jsem měla otevřené srdce. Cítila jsem se tak šťastná, tak strašně moc šťastná a plná radosti, že jsem se začala smát... a byl to tak šťastný a upřímný smích, jaký jsem už dlouho nezažila. Cítila jsem se šťastná - a opravdu jsem to cítila.

"Ty jsi jako ten domácí skřítek Dobby, který se vždy musel potrestat, když porušil zažitá pravidla svých bývalých pánů, a to i přesto, že již nebyl nikomu zavázán. Ale stejně jako on, i ty se můžeš osvobodit, i ty můžeš přijímat laskavost od jiných lidí a nemusíš se bát, že něco porušíš nebo pokazíš.
Vina je bezvýznamný a zbytečný pocit. Je falešný, neskutečný, je jen iluzí a návykem. Je to jen výsledek souzení, dalšího návyku. Proto přestaň soudit sebe nebo ostatní. Přestaň soudit minulost, přítomnost nebo budoucnost. S tímto návykem pak odejde i vina, která ti dosud nejvíce bránila v přijímání lásky a radosti."

Nijak dokonaleji to přirovnat ani nešlo. Ano, zlatý skřítek Dobby, který se mlátil pánvičkou po hlavě, když někomu pomáhal i přes zákaz svého původního pána, a to i poté, kdy žádnému pánovi nesloužil. Je to tak.
Myslím, že v každém z nás je takovýto malý Dobby. Ale stejně jako on bojoval neúnavně za svou svobodu a užíval si ji se vším všudy, tak to můžeme udělat i my :)


Dobby
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama