Mých pět dní bez Facebooku

25. srpna 2011 v 20:06 | Ella |  Co mě zaujalo
Jedním slovem: Ú Ž A S N É!
Druhým slovem: O S V O B O Z U J Í C Í!

Mohla bych samozřejmě pokračovat do aleluja, ale to není hlavním důvodem, proč tenhle článek píšu :)

Protože mě tento týden čekala důležitá zkouška z anorganické chemie, na které záleželo, jestli zůstanu na škole nebo mě vyhodí - a kterou jsem dnes udělala! 8)) - musela jsem se odpojit na celý týden od internetu. Prostě jsem schovala notebook do šuplíku a nechala ho tam. Nemálo mě k tomu přesvědčila také nepříjemná komunikace s mým přítelem, a tak jsem se rozhodla, že se na všechno vykašlu, od internetu se odpojím a budu si žít svoje.
I když můj týden vyplňovaly střídavě hodiny trávené ovládáním své fotografické paměti (která je sice dokonalá, ale má efekt jen na 15 minut, což mi ke zkoušce moc nepomůže :D) a hodiny bědování a opětovného sbírání se kvůli potížím ve vztahu, celý ten týden mi dal mnoho úžasných poznání a uvědomění.

1. PŘÁTELÉ
Bylo až neuvěřitelné, o kolik blíž jsem měla najednou ke svým kamarádům a známým. Byla jsem k dispozici pouze na mobilu nebo osobně, a tak jsem se s lidmi vídala nebo s nimi hovořila. Každopádně - byla jsem si s lidmi mnohem blíž. Ukázalo se, kdo opravdu stojí o kontakt se mnou a kdo mě rád vidí. Na internetu nevidím kamarádův úsměv. Nevím, jestli to, co mi píše, je ze srandy nebo je to míněné vážně. Ale zkrátka, tak jak internet či facebook pomáhají lidem najít se a být spolu v kontaktu, v jiném smyslu tomu kontaktu - SKUTEČNÉMU kontaktu - brání. Což je pekelná škoda!

2. KONTROLA
Zjistila jsem, že jsem pokaždé, když jsem se objevila na facebooku, začala kontrolovat, co moji kamarádi dělají nebo nedělají. Sdílení zážitků je hezká věc. Ale taky je to v jistém smyslu past. Chytíme se do ní, ani nevíme jak. Najednou visíme na facebooku, jen abychom viděli, co kdo dělá nebo nedělá, abychom měli kontrolu nad svými přáteli a měli o nich přehled. Dost smutné. Místo abychom spolu chodili ven, navzájem si kontrolujeme a komentujeme fotky nebo statusy. No kde to jsme? Až mě to vyděsilo, když jsem si uvědomila, jak jsem do toho spadla.

3. KONFLIKTY
Technologie je také past. A především při počítačových hovorech, kdy si s nějakou osobou píšete, a můžete si její slova vyložit jak chcete. Nevidíte, jak se tváří nebo jak to myslí. Nemáte ani páru o tom, co tím chtěla nebo nechtěla říct. Jste najednou schopní udělat si z nějaké malé poznámky příšerný problém. Najednou jste dotčení a začnete druhému vyčítat, co vám to napsal, a on kolikrát ani nechápe, jak jste na to přišli, když to přece myslel úplně jinak. Lidský mozek a jeho představivost je bohužel nebezpečnou zbraní, zvlášť když se dostane do rukou internetové komunikaci. Internet se stává zdrojem konfliktů, negativních emocí a zklamání. Také stačí, když někdo změní svůj stav "zadaný" na "nezadaný" a už je z toho divadlo. Padesát komentářů litujících přátel, moře slz a já nevím co ještě.
Jeden můj kamarád tohle udělal jen tak ze srandy a tajně se řechtal, co mu tam lidé psali :D Chtěl prostě zjistit, jakou reakci v nich vyvolá tahle jedna změna. A přitom je to TAKOVÁ hovadina. Jedna malá pitomost a co z toho facebook udělá.

4. RELAX
Jak jsem napsala již v úvodu, týden bez internetu byl naprosto osvěžující. Pocit, který mi dost dlouho chyběl, byl pocit samotného ŽITÍ. I přesto, že moje 'žití' sestávalo ze sezení ve skriptech anorganické chemie, popíjení čajů a chození na záchod, žila jsem. Je zvláštní, že facebook i internet dokážou lidi dostat do nějakého vzduchoprázdna, kde začnou jednat jako automaty. Klikat, komentovat, kontrolovat, prohlížet. Nic proti občasnému mrknutí na facebook, kde máte třeba kontakty na lidi z jiných zemí, či na lidi, s nimiž jiný kontakt nemáte a rádi se podíváte, jak se jim daří, ale... jak je možné, že facebook tohle dokáže s lidmi udělat? Že hodiny a hodiny sedí na facebooku a klikají? Sdílení je kouzelné, ovšem všeho s mírou.
Vypnutí facebooku a celkově internetu mi dalo úžasné osvobození. Začala jsem si zpívat, hrát na flétnu, kreslit si, psát, mluvit s rodinou, učit se na zkoušku... jak jsem na to mohla zapomenout? Tolik radosti z vlastního života jsem necítila snad za celou dobu, co jsem se stala vězněm internetu. A přitom si moc dobře pamatuju na dny, kdy jsem udělala totéž - že jsem prostě vypnula počítač a poslala virtuální svět do prdele. To byla svoboda!

5. ČAS
Měla jsem najednou tolik volného času, že se mi hlava naplnila neuvěřitelnou vlnou nápadů a inspirace, co bych mohla s tímto časem udělat! Je pravda, že dny před zkouškou jsem moc na výběr neměla, ale už to, že jsem začala dostávat nápady na nové aktivity, mě přivedlo ke zjištění, že facebookový svět absolutně zabíjí jakoukoli nápaditost ohledně skutečných aktivit. Lidi si tam hrají nějaké farmy, starají se o virtuální zvířata atd., ale kolik času tím vyhodili z okna?! Kolik užitečného času každý den zabili klikáním a sdílením?
Ten dostatek času mě tak překvapil! Bylo to úžasné. I v tom všem učení jsem si najednou mohla zahrát na svou flétnu. Mohla jsem si dopřát procházku do parku s mojí malou sestrou nebo strávit příjemné hodinky s přáteli a hodnými lidmi, kteří mě psychicky podpořili. Tohle prostě nenahradí žádný zatracený facebook. A jestli si někdo stěžuje, že nemá dost času, ať zkusí vypnout počítač, pokud nemá zrovna důležitou práci. Dojde zřejmě k velkému prozření.

* * * *

No, mohla bych samozřejmě najít spoustu dalších věcí, ale tohle byly asi tak nejdůležitější body mého procesu 'probouzení se do normálního života'. Ať žije realita, skuteční přátelé a opravdový život!

AMEN!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | E-mail | 26. srpna 2011 v 11:16 | Reagovat

Jo jo jo!!! Ať žije skutečnost, ne virtuálno. Jasně, net je fain a já díky němu poznala super lidičky a můžu být v kontaktu s těma, kteří jsou ode mě daleko a vídávám je třeba jen jednou za rok. No ale net ti nikdy skutečný svět nenahradí. A obzvláště se to podepisuje na malých dětech, protože děti jsou zvyklé odkoukávat vše od okolí. Takže pak malý dítě místo toho, aby si hrálo venku na hřišti, chatuje s kámošema přes net, místo aby si kreslilo, hraje střílečky, kde je jen samá krev a místo toho, aby mu rodiče pořídili nějaký zvířátko, vytvoří si virtuální. To si ale nemůže pohladit, nemůže se o něj doopravdy starat, aby tak zjistilo, jestli je schopné opečovávat živého tvorečka a co je hlavní, nemůže si užít vzájemné lásky a radosti ze života. Sice je pro mě dojíždění z vesnice do města celkem náročný, ale jsem ráda, že jsem svý dětství mohla prožít v přírodě, obklopená kuřátkama, která si ze mě mimochodem jednou udělala maminu, takže za mnou pak všude běhala:-D, kachňátkama, kočičkama, králíčkama, chroustama, který jsem si nechala chytit do sklínky a jak jsem se jich nabažila, vzala jsem je na ruku a sledovala, jak se vrací zpátky do svýho přirozenýho prostředí, žabičkama a dalšíma úžasnýma tvorečkama. Za to jsem fakt moc vděčná a i když bych kvůli svýmu handicapu radši bydlela ve městě, doufám, že budu mít tu možnost vzít svý děti do přírody, aby poznaly jak krásný život je.

2 Verča Verča | E-mail | 26. srpna 2011 v 11:23 | Reagovat

A k těm kontrolám: je zvláštní, jak naše přátelé kontrolujem, když s nima nejsme, jak sledujem každej novej status, aby nám nic z jejich života neuniklo, ale když jsme s nimi naživo, touláme se v myšlenkách bůh ví kde a nejsme schopni nebo ochotni jim doopravdy naslouchat. Teda jako doufám, že to platí jen u některých.
Já, když jsem s někým, snažím se si to maximálně užít, protože nic lepšího než osobní setkání neznám.:-)

3 Verča Verča | E-mail | 26. srpna 2011 v 11:26 | Reagovat

Jo a teď jsem si vzpomněla: gratuluju ke zkoušce.:-)

4 Ella Ella | 26. srpna 2011 v 21:43 | Reagovat

Veru, moc děkuji za úžasné komentáře i gratulaci! :) Úplně jsem tě viděla s těmi zvířátky! To je nádhera prostě, už jen ta představa :) Já jsem teda bydlela ve městě a bydlím, ale od malička máme alergii, a tak máme jen rybičky. Ale víš co? I ty rybičky jsou úžasné. Někteří lidi říkají, že je to zbytečnost, že se ani nedají pohladit... ale co někdy dělají za kousky! To se směju :D

S tím kontrolováním přátel to je fakt a mrzí mě to na tom. Na druhou stranu jsem ale díky tomu odpojení od fuckbooku poznala, kteří přátelé si se mnou opravdu rádi popovídají, kteří za mnou skutečně přijedou osobně, když to potřebuju, a kteří o ten kontakt doopravdy stojí. Všechno zlé je k něčemu dobré :) Ten internet vyžírá tolik životů! Až mě to děsí. Po těch pěti dnech jsem byla při představě, že se tam znovu přihlásím, úplně znechucená. A to nepřeháním. Ta myšlenka na facebook mě úplně znechutila. Ale tak, potřebovala jsem si tam něco vyřídit a to jsem udělala. Vypnout se to dá kdykoli.

Naučila jsem se zase doopravdy žít a užívám si každý den jako už dlouho ne. Hurá za tu přestávku! A hurá za tu vztahovou krizi i za tu příšernou zkoušku, které mě k té přestávce donutily! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama