O pejskovi, který neposlouchal

30. ledna 2014 v 23:38 | Ella |  Žabákovy bajky
V jednom domečku kousek od našeho parku bydlel pan Tomša. Ten měl doma strakatého, huňatého pejska, se kterým často chodíval na procházky. Pan Tomša měl pejska moc rád, ale jedna věc ho trápila. Pejsek byl neposlušný. Už od štěňátka byl rozverný a hravý, ale vůbec nedával pozor. A tak se třeba jednou stalo, že uviděl motýlka, rozběhl se za ním, a přitom si vůbec neuvědomil, že vběhl na silnici. Pan Tomša rychle přitáhl vodítko, aby pejska zastavil a odvedl ho zpátky na chodník.
"Přes cestu nesmíš utíkat!" hulákal nazlobeně pan Tomša. "Srazilo by tě auto!"
Pejsek zahanbeně svěsil uši.
Má pravdu, pomyslel si. Kdybych ho neposlechl, mohlo by mě srazit auto.
Od té doby ho pejsek začal více poslouchat, i když byl stále velmi neopatrný. Často kvůli tomu dostal vynadáno a někdy mu pan Tomša dokonce naplácal.
"Musíš si dávat pozor! Nesmíš utíkat! Mohlo by se ti něco stát!" říkal mu vždycky.
Jednoho dne šli zase na procházku kolem parku, když vtom uslyšel pejsek něco, co upoutalo jeho pozornost. Někdo tam pláče? No ano, někdo tam pláče. Ale kde?
Pejsek se rozběhl směrem do parku, ale pan Tomša ho vodítkem naštvaně přitáhnul zpátky.
"Nebudeš utíkat! Jestli ještě jednou utečeš, tak dostaneš sakramentský výprask!"
Pejsek věděl, že by měl poslechnout… ale když tam opravdu někdo pláče…
Pan Tomša se na ulici pozdravil se svým kamarádem z práce a dali se do řeči. A jak si tak spolu povídali, pejsek mu nečekaně vyškubl vodítko z ruky a pelášil do parku.
"Ty hloupý pse! Říkal jsem, že utíkat nesmíš!" křičel pan Tomša nazlobeně, když běžel za ním. "Počkej, až tě chytím!"
Pejsek slyšel jeho rozčilený hlas a věděl moc dobře, že bude potrestaný. Ale tomu, kdo tam tolik plakal, prostě musel pomoci, a to co nejrychleji.
Pan Tomša pejskovi nestačil a po chvíli ho ztratil z dohledu. Zvolnil tedy svou chůzi, procházel se po parku a volal pejska, aby se k němu hned vrátil. Po nějaké době došel k malé skupině smrčků, kde uviděl maminku, která držela v náručí uplakanou holčičku. Pejsek seděl opodál a s vyplazeným jazykem je pozoroval. Když si však všiml svého pána, celý posmutněl a sklonil hlavu. Maminka si toho všimla a tázavě pohlédla na pana Tomšu.
"To je váš pes?" zeptala se.
"Ano, je." odpověděl jí.
"Je tak hodný! Naše malá Hanička se ztratila a on nám ji pomohl najít! Našel ji a přivedl ji k nám! Mockrát vám děkujeme!"
"No…to nestojí za řeč…" povídal pan Tomša rozpačitě a usmál se na tu šťastnou paní, i když se přitom trochu zastyděl.
Pejsek k němu pomalu přišel a s očima upřenýma k němu očekával svůj trest. Pan Tomša ho však pohladil, podrbal ho za ušima a řekl mu:
"No, tak to vidíš… Jsem opravdu rád, že jsi mě neposlechl."
Pak pejska objal, ten mu olízl tvář a radostně zaštěkal.

* * *

Někdy je důležité poslechnout rady druhých a dát si říct. Mohou mít totiž zkušenosti, které ty jsi ještě neprožila, a tak vědí, že by ti třeba mohlo hrozit nebezpečí nebo zklamání, a pomohou ti tomu předejít. Když dovedeš poslechnout a nechat si poradit, můžeš se tím vyhnout mnoha nepříjemným věcem.
Jsou ale chvíle, kdy hlas tvého srdce přehluší všechny ostatní. Chvíle, kdy tě tvé srdce někam táhne tak silně, že ani názory druhých lidí ti nemohou zabránit ho následovat. A právě v těchto chvílích se nesmíš nechat odradit, ale naopak se rozběhnout tam, kam tě nohy ponesou. I když si ostatní myslí, že to pro tebe není dobré, nakonec to pochopí.
Naslouchej vždy svým pocitům. Ty ti ukážou, zda se ti nabízí dobrá rada, kterou je třeba poslechnout, nebo se máš naopak stát neposlušným pejskem, který sám ví nejlépe, co je potřeba udělat, bez ohledu na to, co mu říkají druzí.

* * *

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama