Den otevřených dveří na GJB

17. února 2014 v 18:55 | Ella |  Významné dny mého života
Po roce jsem se opět přišla podívat na svůj gympl, kde jsem strávila 4 nádherné roky svého života. Tahle škola mi přirostla k srdci už první rok a když jsem se v druháku zamýšlela nad tím, co bych chtěla v životě dělat (a zároveň v sobě měla přání, abych mohla zůstat napořád na této škole), objevila jsem na chodbě mezi letáky z vysokých škol nabídku oboru učitelství. Věděla jsem, že TO JE ONO. Co jsem se rozhodla následovat své volání k učitelství chemie, šly mi všechny překážky stranou. Jako druhý předmět do učitelské kombinace jsem si zvolila fyziku, protože se s chemií pěkně doplňuje. Začala jsem v ní mít lepší známky, protože jsem se o ni více zajímala, a povzbuzena tímto úspěchem, začala jsem se účastnit i olympiád, a zkrátka se více a více vzdělávat pro obor, který jsem si zvolila. Maturitu jsem zvládla v pohodě, i když musím říct, že pokud máte smůlu na otázky jako já, můžete při tom prožít poměrně pekelně horké chvíle. Dostala jsem pak v květnu dopis o přijetí a o prominutí přijímacích zkoušek. Byla jsem šťastná.
Dnes se nacházím na půli cesty. Bakalářské studium mám skoro hotové, státnice z chemie mám za sebou, fyziku jen z půlky - ještě mě čeká test na příklady, který jsem minule zvorala. Ale to zvládnu. Chci tam příští rok být na učitelské praxi :)
Setkala jsem se tam s paní profesorkou třídní v chemii, kde mi banda mladých chemiků ukazovala všechno možné a varovala mě před kvintány, že jsou to strašní parchanti už od primy a že by mi je nepřáli :D Potom jsem navštívila učebnu ruštiny, kde mi nějaká šikovná studentka zazpívala dvě ruské písničky. V biologii se nejvíc líbilo mé mladší sestře, protože tam byly knížky s obrázky ptáčků a navíc tam byl živý králíček. V učebně němčiny jsem si pak popovídala s němčináři a dostala jsem nabídku pomoci, kdybych si chtěla udělat zkoušku z němčiny :) Byli moc hodní a komunikativní. Když jsem si s nimi vykládala o své nervozitě před třídou, tak se na sebe podívali a řekli, že si tím prošli všichni. Byla jsem tak ráda, že jsem se tam podívala! :) Strašně mě to tam táhne zpátky. Cítím se tam jako v druhém domově. Myslím, že je krásné, když člověk najde místo, kam patří, protože mu to dá sílu překonat všechno, co by mu mohlo stát v cestě na takové místo. Nikdy se nevzdá a jednoho dne tam bude. Moc si přeji, aby to už bylo :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | E-mail | 13. března 2014 v 1:46 | Reagovat

Krásný příklad toho, že tu každý máme své místo.:-)

2 Magda Magda | 4. dubna 2014 v 13:30 | Reagovat

To jo, je to nádherné :) Jinak, kdy si dáme zase sraz?

3 Verča Verča | E-mail | Web | 18. května 2014 v 1:12 | Reagovat

[2]:No já nevím... Mám toho teď docela dost, ale moc ráda bych tě viděla. Škoda, že jsem si tu reakci nepřečetla ještě v dubnu, kdy zkoušky neklepaly na dveře tak hlasitě.:D Psala jsem ti i mail, ale vzhledem k mým neustávajícím technickým problémům, asi nedošel, co? No nic, uvidím jak budu stíhat a kdyby to mezi zkouškami nevyšlo, přijedu v létě na otočku.
A co ty, jak se máš\?

4 Magda Magda | 29. května 2014 v 9:41 | Reagovat

Jé Veru, to je škoda, kdyby mi něco přišlo, určitě bych ti odepsala. No já měla mít teď stejně státnice, takže jsem taky jela jak ďas, ale nakonec je nemám, budu je mít v září, protože pan profesor, který skládá státnicové testy posoudil mé schopnosti a doporučil mi ještě průběžnou letní přípravu :D Takže až budeš mít čas, ozvi se a naplánujeme to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama